Bůh je Láska, Láska je Bůh

O tom, že hlavní božskou vlastností je bezpodmínečná láska, toho bylo napsáno již mnoho. Pokud tedy platí, že Bůh = Láska, pak také platí, že Láska = Bůh. Lze tedy říci, že kdykoli ve svém nitru prožíváme lásku, prožíváme v sobě přímo Boha samotného. K naší velké škodě se ale zpravidla ztotožňujeme s tím, co nebo koho milujeme, místo s láskou samotnou. Pokud cítíme lásku, a je jedno, zda je to k našemu partnerovi, dítěti či květinám, pak je nutno otočit směr pozornosti od toho co milujeme, na lásku samotnou. Obrátit pozornost na samotný milující princip v nás, a to s plným vědomím toho, že v tu chvíli v sobě prožíváme přímo Boha samotného, naši podstatu, naše pravé Já. Ať už tedy milujeme cokoli, je dobré si být vědom toho, že daná věc v nás lásku pouze vyvolává, ale že láska je v nás, vždy v nás byla a že jsme to dokonce my sami, naše pravé Já. Tím, že takto obrátíme směr pozornosti, stane se něco mimořádného. Láska v nás se začne rozhojňovat. Bůh má najednou možnost svobodně zářit skrze nás, do našeho života. Navíc na lásce zvenčí přestaneme být závislí, neboť si budeme stále častěji uvědomovat, že láska je v nás stále přítomna, že je to princip našeho bytí. Kupodivu ani lidé, které milujeme, nebudou tímto naším způsobem prožívání lásky o nic ochuzeni. Naopak budou cítit, že jsou v naší přítomnosti svobodní. Cítí lásku, která z nás vyzařuje, ale nepřipadají si touto láskou spoutaní ani manipulovaní...

Bůh, ten starý filuta...

Boha se často snažíme nalézt velmi složitými způsoby. Myslíme si, že musíme hodiny sedět v lotosovém sedu, běháme po různých seminářích, terapiích, ale ten pocit jednoty, klidu, blaženosti, lásky a smíření jakoby nám stále unikal. Ne nadarmo existuje jeden starý příběh, který nám vypráví o tom, jak Bůh přemýšlí, kam by sám sebe ve světě, který právě stvořil, ukryl. Andělé mu nejdříve radí, aby se ukryl do hlubin Země, pak do nekonečného Vesmíru, až mu nakonec jeden moudrý Anděl poradí, ať se ukryje v lidských srdcích. Bůh se zaraduje a opravdu se skryje v lidských srdcích, kde moudře čeká tak dlouho, dokud k němu neobrátíme svoji pozornost a opět s ním nesplyneme v lásce a jednotě...

Bůh schovaný v kráse květin

Občas, když jsme venku v přírodě, a jen tak bez cíle pozorujeme krásné květiny a stromy, v tu chvíli v sobě cítíme příjemný klid, všechny věci jako by byly na správném místě, čas se zastavil a my v tu chvíli v sobě nevědomě prožíváme Boha samotného. Ale okamžik pomine, vrátí se běžný den a my se marně snažíme udržet si v sobě ten příjemný blažený stav.

A přitom Bůh v nás nikam nevymizel a s ním nikam nevymizel ani ten příjemný pocit, který jsme měli tenkrát na té louce plné květin. Pouze jsme si zvykli, že nám tyto pocity jednoty a lásky vyvolává něco zevního. Zapomněli jsme, že tyto pocity jsou v nás, že jsou naše, že jen stačí otočit směr pozornosti z toho, co nám tyto pocity jednoty a blaženosti vyvolává na blaženost samotnou. Toto je první a nejdůležitější krok jak Boha ve svém nitru objevit. Otočit směr pozornosti z předmětů, které v nás blaženost a lásku vyvolávají na Blaženost a Lásku samotnou s vědomím, že v tu chvíli v sobě prožíváme přímo Boha samotného!

Cesta k Bohu skrze tabulku čokolády

Kromě Lásky je hlavním aspektem božím i Blaženost, která vyvěrá z jeho čirého Bytí, a proto můžeme k upevňování uvědomění si Boha ve svém nitru využívat i zcela běžné věci denního života. Řekněme, že nadevše milujete čokoládu. Ten pocit, kdy si v klidu sednete do svého oblíbeného křesla a dáte si do úst kousek své oblíbené čokolády, byste nevyměnili za nic na světě. Čokoláda se pomalu rozpouští a Vy jste plně soustředěni na její chuť a vůni. Vaše mysl se naprosto zastavila a klidně spočívá ve svém základu, kterým je opět Bůh sám. Tato chvíle je ideální na to, abyste si v sobě uvědomili Vaši božskou podstatu, Vaše pravé Já. Stejně jako u lásky bude stačit, když otočíte směr pozornosti z tabulky čokolády na blaženost, kterou ve Vás vyvolala. Čokoláda najednou není tak důležitá, vlastně by Vám v tu chvíli bylo asi úplně jedno, co zrovna v ústech máte, protože se soustřeďujete pouze na blaženost samotnou. Plně vnímáte, že blaženost je přítomna v každé buňce Vašeho těla, jste absolutně přítomni a je Vám hezky. A tak, aniž byste každý den běželi do kostela, můžete trénovat uvědomování si Boha ve svém nitru. Stejně tak to můžete udělat, když popíjíte Váš oblíbený čaj. S každým douškem v sobě vnímáte blaženost čirého bytí, klidu a míru, který se ve Vás rozhostil. Pozornost však už neleží u čaje, ale je plně soustředěna ve Vaší pravé podstatě, v Bohu ve Vás...

Nakupování jako způsob, jak v sobě nalézt Boha

K uvědomění si Boha ve svém nitru lze využít třeba i nakupování. Například už dlouho toužíte po novém svetříku. A najednou jdete po ulici a za výlohou ho uvidíte. Je to přesně ten, který jste si už tak dlouho přáli. Koupíte ho a nadšeně si ho nesete domů. Svetřík ve Vás vyvolal vlnu emocí od radosti, nadšení, až po klidnou blaženost, kterou cítíte, když ho ukládáte do své šatní skříně. Zdrojem všech těchto pocitů ale není svetřík, je jím opět Bůh ve Vašem nitru. Takže opět, i když se Vám od svetříku možná nebudou chtít odtrhnout oči, zkuste obrátit pozornost jen na ty pocity radosti a nadšení bez toho, že byste je spojovali s předmětem, který je vyvolal. Pokud se Vám to podaří, znamená to, že jste na cestě k Bohu zase o krok dál.

Ať už si k nalezení Boha ve svém nitru zvolíte jakoukoli cestu, Bůh se Vám za Vaše úsilí neodvděčí ničím menším, než je On sám. Odvděčí se Vám svou Láskou, Blažeností a vnitřním klidem, a to už myslím stojí za trochu té námahy...

Publikováno v časopisu Phoenix 12/2013